Musí být přídavný elektroměr schválen, aby se na něm mohlo vypočítávat?

Fakturační podřízené elektroměry podléhají směrnici o měřicích přístrojích

Ve většině případů platí, že měřič, který určuje, kolik má někdo zaplatit, musí splňovat evropské požadavky na měřicí přístroje. Tyto požadavky jsou uvedeny ve směrnici o měřicích přístrojích (2014/32/EU) a platí konkrétně pro elektroměry, které převádějí spotřebu na částku k úhradě. Měřič, který slouží pouze informativně k zobrazení odhadu spotřeby, aniž by na to byla přímo navázána faktura, do těchto požadavků obvykle nespadá. Jakmile se ale měřič stane základem pro to, co má host zaplatit — jako například při přeúčtování spotřeby elektřiny v rekreačním objektu — je velká pravděpodobnost, že tento měřič musí splňovat zákonné požadavky na měřicí přístroje.

Pro toho, kdo přeúčtovává hostům spotřebu elektřiny, to v praxi znamená, že zvolený podružný měřič musí mít odpovídající certifikaci a označení, jak je popsáno ve směrnici pro elektroměry. Nejde o otázku "může, nebo nemusí", ale o skutečnost, se kterou je třeba počítat při výběru hardwaru: měřič bez této certifikace není samozřejmě vhodný k převádění spotřeby na peněžní částku, a to ani tehdy, když platba probíhá přes aplikaci nebo samostatný systém, a ne přes běžného dodavatele energie.

Co k tomu říká směrnice a RDI

Tento závěr vyplývá z přílohy V směrnice o měřicích přístrojích (2014/32/EU), která stanovuje konkrétní požadavky na elektroměry používané pro určení částky k úhradě. Rijksinspectie Digitale Infrastructuur (RDI) je v Nizozemsku orgánem dohledu nad elektroměry, plynoměry a měřiči tepla a na svých webových stránkách popisuje, které měřiče musí tyto požadavky splňovat a proč je to relevantní pro fakturační využití. Pro přesné požadavky a aktuální stav věcí odkazuje RDI na své vlastní informační stránky k tomuto tématu.