Kdo platí elektriku pro dobíjecí stanici ve společenství vlastníků?

Vypořádání vlastní spotřeby, sdílení fixních nákladů

U nabíjecí stanice ve společnosti vlastníků jednotek obvykle platí za spotřebovanou elektřinu ten, kdo auto nabíjí, zatímco fixní náklady na nabíjecí zařízení — jako je přípojka, skříňka a údržba — se rozdělují mezi vlastníky podle dohody, kterou uzavře valná hromada vlastníků jednotek. Toto rozlišení mezi spotřebou a fixními náklady se objevuje prakticky v každém řešení, které společnost vlastníků pro nabíjecí stanice zvolí: kdo jezdí a nabíjí, platí kWh; kdo je spoluvlastníkem, přispívá na samotné zařízení, i když nemá elektrické auto.

Jak přesně se tato spotřeba měří a přiřazuje, závisí na technickém řešení, které společnost vlastníků zvolila. U sdílené přípojky s více nabíjecími body se spotřeba obvykle měří zvlášť pro každý nabíjecí bod, aby bylo možné účet rozdělit podle toho, kdo skutečně nabíjel. U nabíjecí stanice napojené na vlastní přípojku jednoho vlastníka probíhá vypořádání často jednoduše přes jeho vlastní smlouvu na energii. Která varianta se použije a jaké dohody k ní patří, se obvykle stanoví v rozhodnutí valné hromady vlastníků jednotek o nabíjecí infrastruktuře.

Co o tom uvádí RVO a ACM

RVO na svých stránkách o elektromobilitě a nabíjecí infrastruktuře popisuje technické varianty, kterými může společnost vlastníků nabíjecí stanice zřídit, včetně řešení se sdílenou přípojkou a podružným měřením na každém nabíjecím bodě, a vysvětluje, proč je tato volba určující pro to, jak lze spotřebu později přiřadit. Kromě toho je relevantní, že společnost vlastníků, která dodává elektřinu jednotlivému členovi, se podle informací Autority Consument & Markt (ACM) o energiích a dodávkách nadále setkává s pravidly, která platí pro dodávku elektřiny v rámci jedné budovy nebo komplexu; to se dotýká způsobu, jakým smí společnost vlastníků přeúčtovat skutečnou spotřebu uživateli nabíjecí stanice.